Alfréd Justitz (1879–1934)

Kytice, 20. léta 20. století, olej na plátně, signováno vpravo nahoře A. Justitz, na rubu autorský přípis A. Justitz, Praha II., Spálená 55 a štítky z aukčního prodeje, rozměry malby 55 × 46 cm, celkové rozměry s rámem 76 x 66 cm.

Vystaveno: ZNOVUOBJEVENÁ MISTROVSKÁ DÍLA ze soukromých sbírek, od 21. do 30. listopadu 2019, výstavní prostory Galerie Zlatá husa, Dlouhá 12, Praha 1, dílo reprodukováno v katalogu na straně 26 a 27.

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Z posudku: Posuzovaný obraz „Kytice“ je autentickým, velmi kvalitním a malířsky velkorysým dílem Alfreda Justitze, významného příslušníka zakladatelské generace českého moderního umění, jehož výtvarná práce byla výrazem jeho lidské noblesy. Jeho tvorba vyrůstala z poznání tradic, navazovala na odkaz české a evropské malby od baroka přes romantismus a postimpresionismus, opírala se o aktuální vývojové proudy jako kubismus a (neo) klasicismus. Justic byl od počátku solitérem, takže se v mládí nepřidružil ani k Osmě, ani ke členům pozdější Skupiny výtvarných umělců. Na počátku dvacátých let se však dostal do kontaktu s Tvrdošíjnými – jejich úsilí vytvořit osobitý domácí projev na bázi evropského umění mu bylo více než blízké. Vystavoval s nimi jako host v letech 1921 a 1923. Přátelství tehdy navázané s Václavem Špálou a dalšími přetrvalo i v letech následujících.

Posuzované dílo se skvěle výtvarně i kompozičně zpracovanou tématikou květinového zátiší můžeme označit za oslavu senzuálních hodnot malířské kultury – výtvarná forma je tu dovedena k maximální uvolněnosti a současně precizní skladebnosti vycházející z pozdního kubismu. Konec dvacátých let přináší omládnutí autorovy tvorby. Znovu objevuje kubismus, který si po svém přetváří. Z hlediska odborné terminologie se obraz řadí k velmi výrazným příkladům tzv. čisté výtvarnosti (V. Kramář), tendence, která se v našem umění výrazně prosazovala od druhé poloviny 20. let. Zdůrazňovala výtvarné chápání obrazu, dominanci „malířskosti“ nad předmětností, aniž by se však vzdávala reality, na níž byla tato výtvarnost založena. Kytice čerstvě natrhaných květin představovala pro autora „extrakt“ smyslové krásy. Obraz je skvělým dokladem poválečného příklonu k přírodní estetice, která byla v jiných polohách manifestována např. únikem městského člověka do krajiny, nárůstem trampingu, častější výstavbou kolonií rodinných domů se zahrádkami (v Praze Ořechovka, Hanspaulka apod.) nebo v oblasti módy ideálem do bronzova opálené ženy a la Coco Chanel. Tento trend velmi přesně popsal na počátku třicátých let Václav Špála: „Dnes se všeobecně více jeví zájem o květiny, o zahrádky, což ovšem má ozvěnu i v obrazech, vždyť na tomto zájmu malíři přímo spolupůsobí.“

 „Kytice“ je krásným Justitzovým dílem vytvořeným se svrchovanou malířskostí, schopností pomíjet nepodstatné a realizovat kompaktní celek, jehož prostřednictvím proniká divák realitou obrazu k realitě života. Tento obraz je skvělým dokladem autorova nepoznaného opojení z barevných a tvarových kontrastů a harmonií.