Maxmilián Pirner (1854-1924)

Černá Káča, rok 1893, olej na plátně, signováno a datováno vpravo dole M Pirner 93, rozměry malby 93 x 69 cm, původní adjustace, celkové rozměry s rámem 114 x 90 cm.

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph. D.

Z posudku: 
Posuzovaný obraz „Černá Káča“ je originálním, špičkovým, velmi uhrančivým dílem Maxmiliána Pirnera, profesora Akademie výtvarných umění v Praze, jednoho z nejvýznamnějších umělců pozdního devatenáctého a počátku dvacátého století, představitele evropského pozdního romantismu a příslušníka druhé vrstvy generace Národního divadla. Postuloval umění, jež nebylo závislé na přímém pozorování skutečnosti. Jeho spojení novoromantické poetiky s tajuplnými, post-alegorickými vizemi je unikátní a činí z Maxe Pirnera jednoho z ústředních iniciátorů českého malířského symbolismu.
Jak přesně uvedl Roman Prahl, Pirner „jednak svébytně 'modernizoval' alegorii tím, že netradičně propojoval prvky z klasické mytologie a personifikace, jednak v některých dílech stupňoval víceznačnost sahající za pojmovou diskurzívnost a využíval přímé sugesce tvarů, světla a barev, ve směru moderního vizuálního symbolismu“. Zároveň byl Pirner v českém prostředí pravděpodobně nejvýznačnějším představitelem proudu, rozvíjejícího světonázorový pesimismus a novoromantickou sakralizaci umění podle Arthura Schopenhauera. „Dualistické pojetí tradičního idealismu ohledně umění aktualizoval“. Zdůrazňoval ohrožení věčně platného Umění náporem světského a pomíjivého v moderním světě, což ostatně bylo blízké konzervativnímu proudu symbolistního umění.“ (R. Prahl)
Posuzovaný obraz „Černá Káča“ prezentuje Maxmiliána Pirnera jako mistrného figuralistu, jehož dílo bylo živeno jak novoromantickou imaginací, tak také hlubinnou erotickou inspirací, což skvěle dokládá právě toto dílo. Klasický postup malby podle modelu umožňoval „nasycení“ představy živým vjemem. Max Pirner byl doslova uhranut Černou Káčou, vlastním jménem Kateřinou Michalovou, profesionální modelkou z Akademie výtvarných umění, nejvyhledávanější a nejznámější osobností ve svém oboru. Tato femme fatale s dlouhými havraními vlasy, uhrančivým pohledem a celkově jižanským vzhledem prošla životem a tvorbou řady významných umělců: kromě Maxe Pirnera, který ji portrétoval několikrát a jejíž podoba se objevuje také v řadě jeho vícefigurálních kompozic, také Václava Brožíka, Josefa Václava Myslbeka či Maxe Švabinského.
Do posuzovaného obrazu „Černá Káča“ se skvostně promítl autorův zájem o svébytné malířské prostředky - dosvědčuje to bravurní, velmi sebejisté podání, v němž se důraz na precizní detail sofistikovaně střetává s veskrze moderními prvky tzv. „non finita“. V této malbě velké sběratelské hodnoty se Maxmiliánovi Pirnerovi podařilo geniálně sloučit dvě velké výtvarné tradice - makartovský naturalismus s mánesovským lyrismem.