Rudolf Kremlička (1886 – 1932)

Úvozem, rok 1917, olej na dřevěné desce, signováno vlevo dole Kremlička, rozměry malby 24.5 x 33 cm, rámováno.
 
Originalita díla konzultována a potvrzena PhDr. Karlem Srpem.

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Z posudku: Předložený obraz „Úvozem“ je originálním, sběratelsky vzácným, synteticky malířsky cítěným, autorovu první tvůrčí etapu skvostně resumujícím a k modernosti nakročeným dílem Rudolfa Kremličky, autora patřícího k zakladatelské generaci českého moderního umění, jednoho z našich největších malířů, který ve své nikterak rozsáhlé tvorbě dokázal geniálně proniknout do smyslové stránky ženského světa, k podstatě krajiny, žánru i portrétu.
Rudolf Kremlička dokázal jedinečně propojit klasickou tradici s novým moderním výrazem. Jeho tvorbu oceňoval dokonce sám hlavní teoretický mluvčí nastupující avantgardy Karel Teige, který o něm psal i v momentě, kdy jinak „kázal“ o zániku závěsného obrazu. Neváhal ho zařadit na jedno z „čelných míst“ nejen v českém, ale přímo i ve světovém umění.
Předložený obraz „Úvozem“ je sběratelsky zajímavou prací, která reprezentuje Kremličkovo neklamné směřování k programové modernosti.
K autorově rychlému výtvarnému vyzrání před polovinou desátých let nesporně přispěl jeho několikaměsíční pobyt v Petrohradu, absolvovaný na přelomu let 1913-1914. Po této cestě se Kremlička neobyčejně rozmaloval. Roku 1917, kdy obraz „Úvozem“ vzniká, je již v intenzivním kontaktu s Václavem Špálou, Josefem Čapkem, Vlastislavem Hofmanem a Janem Zrzavým, s nimiž roku 1918 vytvoří uměleckou skupinu Tvrdošíjní. Právě i díky těmto kontaktům, povzbuzen tvůrčími snahami svých přátel, dospěl od někdejšího „staromistrovství“ k novému výtvarnému pojetí syntetického charakteru, akcentujícímu splývavý měkký rukopis a intenzivnější zdůraznění barevných tónů. 
O Kremličkově cestě k modernosti skvěle vypovídá geneze tří existujících variant obrazu „Úvozem“. Nejstarší obraz o rozměrech 23 x 26 cm (NG Praha O 12677) vznikl již roku 1914, a to za autorova pobytu ve „Slavíčkových“ Kameničkách. Je reprodukovaný v časopise Zlatá Praha (roč. XXXI, 1914, č. 36, s. 428, dostupné on-line).
Pro autora bylo vzhledem k jeho tvůrčí poctivosti typické, že některá svá osobně důležitá témata zpracoval v několika variantách. Tak tomu bylo i v případě námětu venkovanky táhnoucí za sebou do kopce velký trakař, který Kremlička nesporně uzřel „in situ“ za výše zmíněného pobytu na Českomoravské vysočině. Roku 1917, po třech letech, se do Kameniček vrací. Tehdy se naposledy bude zabývat vesnickými žánry, aby se jejich prostřednictvím „proklestil“ k modernosti. V té době také vznikají další dvě verze obrazu „Úvozem“. Jestliže druhá verze (olej na plátně a lepence, 32 x 37 cm, 1917, soukromá sbírka, prodávána v roce 2012 - Prague Auctions) je v impresivním charakteru ještě plně poplatná Antonínu Slavíčkovi, předložené dílo, jež je bezesporu verzí třetí, charakterizuje naopak syntetické malířské vidění ve velkých formách a nové smyslové pojetí barvy. Ta má kolem sebe jakýsi „mlžný opar“, lyrické kouzlo, jímž se vyznačují Kremličkovy vrcholné práce.
V předloženém obraze „Úvozem“ toho z někdejšího Kremličkova sociálního žánru tak již moc nezbylo. Sumárně zezadu viděná postava stařeny v šátku jde těžce krajinou, avšak není tu již nic sentimentálního. Figura, propojená se svým trakařem, tu skvostně srůstá s krajinou, nevyděluje se z ní: autorovi tu šlo především o umělecké hodnoty barvy a světla, nikoli již o symbolizaci těžkého života a „smutné krajiny“, k čemuž ještě poukazovala druhá verze obrazu.